„Tu přikročil jsem k osudnému domu,
Odkuď ta krásná píseň zavzněla.
Rozkošný letohrádek v stínech stromů,
Kol něhož Vesna šat svůj rozstřela
Zde hovíc ráda květu nejednomu,
Mně vítal vstříce v snivém luny světle;
Tu sladký zápach mnohé růže vzkvětlé
Se pojil s vůní keře mandlového,
V niž oranž mísil zápach květu svého.
Před villou hrály šumné vodomety
Kropíce perly na zápašné květy.