Pak aniž pozorován, ihned skrytě
Opustí milou, hlučnou společnosť,
A konejší své srdce, všecko cítě,
Co odňala mu časů nevděčnosť.
A staré upomínky okamžitě
Jej obestřou jak sladcí prchlí snové
A budí v srdci touhy, přání nové;
Pak vidí přítele, jak sladké štěstí
To jeho žárné oko mile věstí,
Jak k dívce on se přeblaženě kloní
A vřelých citův vřelou řeč k ní roní.