Tak jenom horoucí své lásce žije
A v Marině své jímá celý svět;
Vše kolem ní se v krásný věnec vije,
Na němž se věsí každé touhy květ!
Tak srdcem jeho ona vlastně bije.
On zapomene na všecky své snahy,
Jež řídily dřív jeho žití dráhy;
A vlasť... ten ideál ach! smutný, žalný
Víc v srdci nenítí proud citů palný,
Jenž dříve háral mocí ušlechtilou
Bujného ducha každou velkou silou!