Tu jeho život před myslí mu tanul
Se všemi klamu, štěstí změnami,
Jak předivý sen, jejž den chmúrný zvanul,
Host z jiných světů žasný, neznámý.
Ten krásný čas, v němž hojným citem planul,
Ten jako mrtvý stín se k němu míhal
A pro trýzně jen každou slasť mu stíhal.
Tak viděl sebe v mínulosti šatu
Se vší tou silou života a chvatu,
Jak rostl volně v divosladkém zpití,
Až probuzen zlou skutečností žití.