Vladimír kráčí v hlubém zamyšlení
Teď krokem rychlým přímo na taras
A s výše jeho v sladkém roztoužení,
Jak kdyby tušil první lásky čas,
Jenž lidský život na nebeský mění,
Své rámě vstříce kraji otevírá,
Nad nímž se ještě ranní mír roztírá,
A jenž v svém lůně chová poklad nový:
Ret žádný jeho cenu nevysloví;
A že se dosud nepatrně skrýval,
Tím větší ceny takto jen nabýval!