Po jeho boku hrději se nese,
Když ručka svou o jeho podpírá.
Ba sladším citem vezdy zachvěje se,
A nová rozkoš se jí otvírá,
Když chvála o něm i k ní dostane se.
A jenom v něm svůj život ona vidí,
A každá touha cíl jen k němu řídí;
On její nejdražší myšlénkou stále,
A kdyby – chraň bůh! – kdysi nenadále
Jej osud vyrval z jejích sladkých rukou,
Tu zhynula by v žalu smrtnou mukou.