Když k němu dívka pojde lehkým krokem,
Tu neví, má-li vkročiti jí vstříc;
On odpovídá se sklopeným okem;
Když pozří k ní, tu neví co má říc’,
A oko mdlé se zastře slzy mokem.
Pak v tváři jeho na okamžik krátký
Mu zahrá výraz jevící bol sladký,
Jenž s odvahou nejistým ruchem brojí
A s němou touhou tajemně se pojí,
Až celý boj ten v pevné usnešení
Dost slabým vítězstvím se posléz změní.