Když slyšeť štěkání, na taras běží
A v stranu, odkuď hluší, pozírá;
A srdce tepá, dmou se ňadra svěží,
A sladký cit se jimi rozstírá;
Pak pokradmo hned podívat se běží,
A čeká chvíli; pak se skryje zase
A číhá dlouho, dlouho na tarase!...
Když zachvěje se večer chladným vánkem,
Tu dlouho řevní s prchajícím spánkem;
Naň myslí, když se snové ku ní blíží,
Až usnouc v něm svou celou duši shříží.