Tu ve vřelé pak srdce temné stíny
Mrazivou mocí náhle padají
A jako na trest za nejhrubší viny
Ve hloubce jeho hrůzně týrají,
Až umrtví i nejtajnější klíny.
Pak srdce skoná... prsa jsou hrob jeho,
A na nich života juž ztraceného
Se odrážejí bouře v strašném rázu,
Však bez úrazu na ně sypou zkázu,
Neb přestal s žitím všecek svazek spojný,
Kde přestaly juž krásné citů vojny.