„Já ještě slúchal, ač ta hudba sladká
Juž dávno znikla v tajné říše snův –
Jeť blahý spánek takých zvukův matka,
Jak slýchával jsem za mladických dnův9) –
Mne jala prosto rozčilenosť vrátká,
A smysly mé v těch zvucích rozplynuté
Se minuly mne – jenom slasti dchnuté
Z nebeských kruhův cit se budil ve mně,
A moře štěstí v moci milojemné
Vší duší rozchvěnou se rozstíralo,
Že blahem tím mé srdce umíralo.