Jak dne záře u záplavě
Královnu zas ověnčila:
Se všech světa konců zraky
K sobě opět přivábila.
A tu nových nápadníků
Skvělá družstva na hrad spějí:
O důkazy sladké přízně
Královny se ucházejí.
A tu bylo šumu, lesku
V síních hradu hvězdozlatých –
A tu bylo radovánek,
Směvů sladkých, zraků vzňatých!
A tu bylo milých zyvů,
Tajných šeptů, drahých slibů!
A vše žilo blahou tísní
Sladkém srdcí ve pohybu.
A v tom lesku, kde se každé
Slovo v sladký úsměv halí:
Jedno se jen oko v dumách
Rmutem teskných slzí kalí.