Kdo nezná lásku, nezná její hoře...
Kdo nezná bol, nemůž’ znáť radosti;
A tomu blaha odměřeno spoře,
Kdo nemá po změně víc žádosti!
Ba tomu život nepřehledné moře,
V něž pohrobí jej věčná stejnosť děje!
Tak se svým bolem láska bez naděje
Se činí drahocennou slastí spíše,
Že v majitku hned vlastní ztrátou dýše;
Ba ztracena juž je, když míť ji mníme
A v ztrátě teprv celou ji vidíme.