A přec ten obraz tisícerých vděků
Na trůně sídlil srdce mladého
A zbraní milou, neznající vzteků,
Tím krutěj sílu citu každého
Tajemně poderýval a toho věku,
Jenž vlastně blahem jen svůj život tráví,
Nejkrašší doby sladkým bolem dáví,
A ze srdce, kde zhubný žár ten hoří,
Tak nebe krásné divých trýzní tvoří –
A srdce, ač bolesťmi drhající,
V těch bolech hledá život trvající.