„Mám tobě říci, co je mocnosť zvuků,
Když v harmoniji sladké žalují?
Když plodíc slasť hned plodí spolu muku,
A budíc úkoj touhu vzbuzují?
Ni slavík v písní jarních snivém tluku,
Ni labuti zpěv v báječné své síle,
Když slaví života poslední chvíle,
Nemůže dojmouť tak hluboko duši,
Že se vše city v sladkou bouři vzruší,
Jak dojaly mne ony táhlé zvuky,
Tak milé jak dar vzešlý z boží ruky.