Pak po procházce všickni se zas vrátí,
A Orlovská tu čeká návštěvy.
Tak v hlučném kruhu večery se krátí,
Až temná půlnoc se v ráz objeví
A vše se počíná pak domů bráti.
Jaroslav obyčejně v kruhu paní
Pohroužen v tiché, němé zadumání,
Zvlášť když je Ludmila zde blízko něho;
Tu němý výraz oka plamenného
Se hloubí v půvaby té dívky milé
A ssaje forem rysy ušlechtilé.