A pod lipami v zahrádečce milé
Stůl bílý s lavicemi spatřiti,
Ty záhonky v ní péče ruky čilé
Nemohou svými květy zapříti,
Jsouc’ uřaděny v davy ušlechtilé.
As dvacet kroků vede přímo cesta
Do nejbližšího krajinského města.
Sem tam je slyšeť dusot bujných koní,
Jejichžto zvonky milou hudbu zvoní;
Vrzají vozy; vozka píseň bzučí
A srdce zpěvem spokojnosti učí.