Tak v druhu svém se zračil s city těmi,
A s všemi tužbami, s vším myšlením!
On přál si, by s ním sdílel s rozkošemi
I trpké strasti lásky s nadšením.
Však sotva znal žel jeho s ději všemi:
Tu divá vášeň mocně srdce vzmítá;
Ta stará výheň v prsou sotva skrytá
Jak proudy lávy žilami se valí
A čirosť nitra jeho nuzně kalí;
V příteli soupeře jen vidí svého,
Jenž rukou sáhá po svátosti jeho.