Však Ludmila víc z smutku nevychází.
A marné domluvy jsou matčiny,
Jež, čehož mají docíliť, spíš kazí!...
Liduška mlčí; úsměv nevinný
To mlčení vždy mluvně doprovází,
Z něhož se posléz bolné slzy vinou,
Že útrpnosť má matka nad dívčinou;
Ba nesmí ani ještě k tomu všemu
Slovíčka pronésť proti Vyšínskému,
Sic dívka běduje a za něj prosí
A oči novým proudem slzí rosí.