„„Nuž, co tě trápí?““ s netrpělivostí
Dí rek, jenž dům svůj opustil by rád.
„Upřímně tedy! Avšak diskretnosti
Teď žádám od tebe si napořád!
Můj hloupý strýc – je mi to líto dosti,
Že říc’ to musím – vždy mne nerad vidí,
Ač jsem já jeden z oněch málo lidí,
Jenž zovou se vždy vůbec „genialní“.
Jsem, jak víš, literátem; kolossalní
Mám vědomosti, píši verše, prosu!...
Však volný život můj mu nejde k nosu!