„Tu slyším náhle sladkou mandolínu,
Z níž zvuky lnou jak hudba vyšších sfér –
V tak blahoplný úžas celý splynu,
Že nevím, kam mne vede srdce směr.
Já ukryji se tiché noci v stínu,
A slúchám hudbě tónů s celou duši,
Že vůkolí mne z vznětu nevyruší.
Tak milý zděs se zmocní nitra mého,
Že zmírám chvatem citu vzbouřeného;
V té době žal a radosť, slasť a trýzeň
V mém nitru splývala a sladká tíseň.