A ku podivu velmi přívětivě
Se loučí Vladimír s svým lidem dnes,
A zdá se, jakby jeho oko snivé
Ozářil dávno odcizený ples,
S nímž volně snoubí pohnutí se živé.
Tu ještě panu zprávci podá ruku,
Zaklepá hospodyni na paruku,
Čeledi kyne, volá na šafáře,
Pak rázem octne se hned ve kočáře,
Zapráskne kočí, zařehtají koně –
A větrem mizí kočár v letném honě.