„„Ba znám tu trýzeň, jižto oklamání
Ve bolných prsou mrzce zplozuje,
A proto ruka moje tobě brání!
Neb jest-li že Marinu miluje
Choť její vroucně v plném zbožňování:
Pak běda tobě, že’s svou vášní divou
Mu otrávil vši lásku lichotivou!...““
Vyšínský mlčky stál, a v srdce jeho
Se vrážel mocně slova plamenného
Každinký zvuk jak meče ostrá rána,
Že krvácela prsa rozervaná.