Jako štíhlé cedry v kraji,
Kde se zora v růžích koupá,
Tak dvé synů královniných
S hlaholem trub na hrad vstoupá.
A kdy oko na ně patří,
Jak by sluncí dvé se neslo,
V zracích oheň, v líci plamen,
Na rtech udatenství heslo.
A když oko na ně patří,
Jak by královna to byla,
V muže kdyby v tajuplné
Obdobě se proměnila.
A když oko na ně patří,
Jak by ve rtech úsměv její:
V zjevu postav krásných vděky
Její se tu procházejí.
A když oko na ně patří,
V trojici jak pospol stojí:
Tu se v záři krásy jejich
Oko nikdy neukojí.
A když královna na stolci
Stojí podlé statných synů:
Tu vše hvězdy s Lunou blednou
Na nebeském baldachýnu.