Ó blaho těch dob milých, kdo tě vypíše,
Když poprvé v lásce se zachvěje ret,
Když opojným vzdechem vstříc milenka dýše,
A milostný hled v hrudi roztaje vznět!
I já prožil doby ty bujné mladosti,
Když utkala milenka lásky mi sen;
Tu srdce mi květlo jen v proudu radosti,
A života jarní tu vzešel mi den.
Ó blaho těch dob milých, kdo tě vypíše,
Když v loktech jsem z úst slasti nektaru ssál,
A v objetí ohnivém v nadhvězdné říše
Jak oživlý fénix jsem zářivě plál!
Tu v oku ti, milenko, bezvolně tkvěla
Juž milosti slza a v rtech touhy vzdech;
Tu za mnou jsi přesladké lokty své střela
A přála si ohnivý tento můj spěch!
Ó hoře těch dob žalných, kdo tě vypíše,
Když změnil čas srdce a mladosti cit:
Když nebaví láska, když nebaví číše,
Když na čele mladém znak starosti vryt!
Že v nejhlubším žalu tu zdrcený stojím,
Proč tvůj se víc nesměje, milenko, ret?
Ach! příčinu změny té vyřknouť se bojím,
Že oběma opršel života květ!...