Konečně nesou v ořechové bedně
Na cestu celou bibliotheku;
Pak čapku v krabici a bezprostředně
Hned na to skoro žel! všem ku vzteku,
Již doma zůstali, tož formy vzhledné
Těch nejpěknějších cigar plnou skříni.
Teď teprv rek náš objeví se v síni,
A všechny ku pořádku napomíná;
Tu slzeť mnohé oko též počíná,
Zvlášť s velkým pláčem domu vévodkyně
Se loučí s pánem, stará hospodyně.