Tak dvojí živel srdcem jeho schvíval!
Památka stará v mladé paměti,
Již jako svátosť posud mile skrýval,
V něm tála v první lásky roznětí,
A pak ten nový obraz rozedníval
Se v srdci jeho blahou půvabností,
Co nejsladší dar blízké skutečnosti.
Tak v říších upomínky kouzlodružné,
Co sladký odsvit minulosti růžné,
Tajemnou tkaninou se nyní hostí
Tanoucí doba blahé přítomnosti.