To jediné jsou zbytky blahých časů,
Kde poesije v zimě pučela
A také na mráz rozstřela svou krásu.
Vltava železného neměla
Sic tehdy mostu, za to bujnou chasu.
To na želízkách klouzání tak znalé,
Ta točení, přeskakování stálé,
To v kruhu velkém letné obíhání
Zde přímo, tam zas v lehkém kolíbání
Kol stěžně v ledy mocně vraženého,
To vše podlehlo prose věku zlého!