Ten cizí hlas tak milý je a sladký,
Že naslouchá mu stále v napnutí;
A řečí milou, jako ze pohádky,
K ní šeptem mluví v sladkém pohnutí,
Však dívka neví co; tu rozruch vrátký
Ji ňadra ouží, srdce silně tluče...
A když se z toho snění vzbudí ruče,
Zas neví proč jí as tak ouzko, milo,
Tak toužebno ach! kolem srdce bylo;
Tu přeje sen si v sladkém nepokoji
A přece toho snu se také bojí...