A přece nemůž’ proti němu hněvy
V svých chorých ňadrách ve zlu chovati:
Vždyť vidí, že též darmo obraz děvy
Vyšínský hledí z mysli vyrvati;
A tím dochází trýzeň jeho zlevy.
Neb on i přítel – oba v ní jen žijí;
Vše jejich touhy milou sympathijí
Za ní se nesou, ač jen marně – marně!
Neb oboum nekyne ni milotvarně
Lichotná naděj, že se tužby splní,
V nichž mladá srdce bouří zlou se vlní.