A po bálech s ni chodě na procházky,
Vždy věren kráčel jejím po boku,
A každým hnutím nový důkaz lásky
Jí vzdával šťasten všechněch bez soků,
Anť i proň jiné nestávalo krásky.
Tak v společnosti paní Orlovské se,
Svou dívkou hrdý, pevným krokem nese
A v rozhovoru živém po nábřeží
Se bere denně davem k mostské věži,
A zase nazpět a pak opět dolů
V tom věčně stejném – ba i nudném – kolu.