A právě oblíkal si novou vestu,
Tu zaštěkali psové na dvoře.
„Konečně!“ zvolá Vyšínský a v cestu
Mu vyjíť hotuje se nahoře
A s radostí juž spěchá vstříc Orestu.
Tu otevrou se dvéře, ve komnatu
Pan – Delarge kvapí v neuvyklém chvatu.
„Můj příteli!“ tu k Vyšínskému praví
A bez okolků divan na houpavý
Se rozloží; „já navštívil jsem strýce
A bez odkladu k tobě jdu, amice!“...