A milovať ji musí, koho zraky
Se potkaly s jejími jednou jen.
A kdo ji vidí v domácnosti taky,
Ten tím víc jejím zjevem okouzlen;
Vše nosí luzné vládkyně zde znaky.
Jak bujné ptáče se zpěvem vždy vstává,
Tak tvůrci oběť modlitbou svou dává;
Pak po záhonech z rána v zahradě se
Jak jarní motýl v milém spěchu nese,
A sama zalívá si květy rosné,
Jež právě pučí bujné, vůněnosné.