A když jsme se rozloučili
V tom vroucném obejmutí;
Trpké slzy vyronili
V nevýslovném zastesknutí;
Naposledy polibili,
K sobě tiskli v divém hnutí;
Div že srdce v oné chvíli
Nezhynulo v rozpuknutí:
Dali jsme si s rozkochanou
Myslí „s Bohem!“ na shledanou.
Od té doby přetruchlivé
V přešlosť mnohý rok juž splynul,
A z mé duše touhonyvé
Onen rozchod nevyhynul:
Nikdy víc mi lichotivě
Její obraz nezakynul –
Zvlhlo oko slzomřivé:
Shledání čas dávno minul!
Já s bolestí rozháranou
Čekám ještě na shledanou!