Však pryč juž s těmi pošmúrnými zjevy,
Jež životem ukrutně zmítají!
Odkuď kdo přišel... kam jde... nikdo neví,
Snad budoucnosť to temná odtají!...
Utečme raděj se, kde milé zpěvy
Tou blahou, tichou, sladkou mocí svojí
Skutečnosť trpkou života vždy hojí,
V ty krásné říše luzné poesije,
Jež v krásách svých i svatou pravdu kryje:
A v této říši nezhubného štěstí
I život ztracený zas musí kvěsti!...