Tak za bálů a četných společností
Ta dlouhá zima zvolna prchala.
Vyšínský nevynechal z oddanosti,
Jen k Lidce den ode dne vzrůstala,
Ni jedno místo blahé veselosti.
Ba zpomínka ho více nepohnula,
Když jeho noha v sále postanula,
Kde před rokem svůj spatřil ideál;
On novým žárem k Lidušce jen plál
A k vůli ní noc mnohou probděl nyní
A zdomácněl zas ve besední síni.