„„Ty nepůjdeš k ní!““ Jaroslav tu zvolá
V posledním zapření-se návalu,
Jež skoro teď se uviklalo zpola.
„„Cítíš-li ke mně čásť jen zápalu,
Tu srdce tvé vší vášni poodolá,
A nepůjdeš! A mé-li srdce tobě,
Jež svojím’s nazval v nešťastnější době,
Je dosuď draho, jako dříve bylo,
Když upřímně vždy s mým si zatoužilo,
A něčíms-li mé cenil přátelství kdy:
Tu neuvidíš Marinu víc nikdy!““