„Den bouřný hynul – ve hvězdách se smáti
Noc čaropůvabně juž počíná,
Poslední paprsk slunce hory zlatí
A v dálce šedé zvolna zhasíná;
Ty vlny Arna v lehkou m’hu se šatí,
Počnouce písně truchlodumné pěti;
Ted větru dech se sotva slabě chvěti
Odváží teplým, jemným, vlhkým vzduchem...
Hluk města tichne zmírajícím ruchem;
Tak velebný se pokoj k zemi sklání,
Jak kdyby země byla nebes bání.