Tam kryla nešťastníka vetché tělo
V sousedním háji šerá mohyla;
Co vlastně na vždy skryto býti mělo,
Tabulka živly sešlá pravila,
Že vášní lásky srdce zpráchnivělo.
Nad tichou mohylou se chvěje svída,
Jež smutný příbyteček strasti hlídá,
Anť pomník starý jako strážný duch
Pne nad hrobem se vzhůru v modrý vzduch
A jedné strádající duše city
Po boku šedém má v svůj kámen vryty.