A sotva že z té přerozkošné číše
Prvotní touhy zkoje okusil;
Sotva že ve šlechetně krásné pýše
Žel vynutkaným mírem udusil:
Tu jak nezkrotnou kletbou stíhán spíše,
Se vidí v novém víru divých bojů!
Ten, jejž si zvolil druha, nepokojů
Je kořistí a bolů nekonečných.
On miluje! A koho?... Tu, jež věčných
Je jeho tužeb nedostupným cílem
A nerozlučným jeho žití dílem!...