„Tři léta jsou to, co jsem ve Florenci
Svůj ideálně šťastný život žil!
Tam v hvězdozářném mistrů slavných věnci
Jsem v krásné výtvory se potopil
Tak spřáteliv se s věkův proslavenci...
Tu právě jaro ku Arnu se chýlí,
A růže květe, slavík písně kvílí,
A nebes modro touhy v srdci vzmítá,
Že v sladkém plesu duše vzhůru lítá;
A krásné noci v sobě vodí přání,
By byly věčností svém u trvání.