Náš Vyšínský všad obyčejně hájí,
Jak na něj se to vůbec slušelo;
A mnohdy rozmrzelosť darmo tají,
Když se mu přitom dařiť nechtělo,
Jak mnohým, již podobně činívají.
Tu výhradně pak s Ludmilou se bavil
A u druhých se ani nezastavil,
A nestaral se více o společnosť.
To arci urážlivou za netečnosť
Hned druhé dámy vespol uznávaly
A všelicos si o něm... pošeptaly.