Teď čítala jen vroucí, sladké básně
A drahé řádky písní milosti,
Kde líčen žár, kde mluví srdce šťastné,
Kde touha plane žhoucí žádostí,
Když první lásky květou doby krásné.
Teď na tarasu blouzní bez naděje,
Dlíc o samotě milka sobě přeje,
Teď s hvězdami se, s nocí tichou baví,
Teď mluví s lunou bledou, s květův davy,
A naučí se písni, v níž se želí
Slavíka nápěvem cit lásky vřelý.