Vyšínský káže, aby pro krejčího
Do města bez prodlení rychle šel!
Ten rozkazu se zděsí nevšedního
Nevěda, spal-li nebo zda-li bděl,
Když vešel do pokoje nárožního,
Kde jeho pán se hrabat v garderobě.
Neb co ta jeho láska dřímá v hrobě,
Vždy jeden kabát, jednu vestu mívá,
Nevěda, jak se smutně na to dívá
Počestný Václav, že jít nemoh’ stranou
V kabátě jeho se svou milovanou.