Ach! ty srdce přežádoucí,
Kdyby’s jen víc nebolelo;
Kdyby’s všecky city vroucí
Umořivši zprachnivělo!
Pak by láska, rozkoš, trýzně
V tobě se víc nestřídaly;
Pak by zmlkly moje písně,
Nikdy by víc nezalkaly.
A tak musím k ulehčení
V písni tiché boly pěti,
Divé také v bouřném chvění,
Jimž nemohu rozuměti.
A těm bolům nezkroceným,
Jak jim mohu rozuměti,
Když nevím, jak rozníceným
Srdcem mohly pozachvěti?...