„Juž často ptal se’s,“ Jaroslav tu praví
A vonné cigaro si zapálil,
„Bych tobě jednou též stín temnomhavý
Své minulosti přímě odhalil.
Ač veletrpká upomínka staví
Se proti tvé otázce milozvědné,
Přec ruka má ten závoj ráda zvedne;
Neb kyne úkoj mi v tvé upřímnosti
A budí zápal vroucí přítulnosti.
Nuž tedy zjevím, co jsem i já prožil,
Co v slastech prosnil a v hrob chladný složil.