A proto přilnul k svému lidu taky
A ctil v něm lepších časů památku,
A k jeho potřebám strostné zraky
Hned vodil od prvního počátku,
Když starých kronik pohloubil se v braky.
Za to mu arci všickni vyčítali,
Již blíže jeho statku přebývali,
Že podivínem, žeby k Vyšínskému
Se dobře hodil, ku sousedu svému;
Že jeden blázní a neméně druhý,
Že žijí do světa vší bez zásluhy.