Vladimír právě jako slavný Britan2)
Psal elegiji na psa věrného,
Jenž co dědictví pode jménem Chytan
Na syna přešel s otce starého.
Bylť Jaroslavův list mu velevítán.
A ku podivu dojem nebyl malý.
Vyšínský vstal – že sluhové však spali –
Tož odpoledne – zatrh’ hlučným zvonem.
Tu Václav, ospalý sic, strašným shonem
A nezvyklým tím hlukem vyděšený,
Se šoulá k pánu nerad probuzený.