Tak Černický... on ztratil lásky ráje,
Když tonul právě v slastech nejvyšších;
A navrátiv se v krásné rodné kraje,
Zde zapomníť chtěl trpkosť bolů svých
Za úkrytný štít umění své maje.
Tu zdála se mu osudu moc přáti;
Zde ždaný mír se v ňadra jeho vrátí;
Co dlouho hledal, to zde nalez’ včasně,
Zde k druhu zaplál srdcem svým souhlasně,
A nový život opět jemu vítá,
Co nové jaro, ježto z zimy vzkvítá.