Po jeho návštěvě se milá Lidka
V neznámém víru citů octnula,
A naprosto jsouc všeho bez vodítka
Sladkými touhami ach! hynula,
Z nichž zotavila se jen velmi zřídka.
Neb Vladimír teď častěj přicházíval,
A sladkým slovem, sladkým vzdechem vlíval
Nového ohně v mocnosť toho palu,
Jenž trávil dívku trpkou slastí žalu,
A hoře spolu přec tak rozkošného,
Že ráda zhynula by v proudu jeho.