Ó krásné časy zlaté nevinnosti
A luzné hry panenských myšlének,
Kde ještě v čisté neporušenosti
Ba celý život jeví svatý vděk,
Kde každý cit je sterou blažeností!
Toť života je doba růžná, zlatá,
Kde dosuď neznána nejmenší ztráta,
Kde myšlénky jsou lilijové květy,
A tužby jenom nebes hvězdné světy;
Kde city jeví život svůj jen slastí,
A kde blankyt zbožné duše vlastí!...